Akta X ve zkratce aneb Paranoidní Mulder už zase zasahuje
Návrat na předchozí stránku
6.3.2000 (V/10) : "Bude legrace"
Bude legrace. A byla. Scullyová už je jak ti televizní detektivové, kteří, když se někam vypraví na dovolenou (na návštěvu, obchodní jednání, prostě kamkoliv), tak se stane nějaký zločin, nejlépe několikanásobná vražda jaká se stává jednou za sto let.
Mulder : "Říkala si, abych tě neotravoval."
Ano, chápete dobře. Scullyová má dovolenou, což se jí moc často nestává. Vyjede si proto do Maine, aby si odpočinula. Ale to by nebyla Scullyová, aby se hned nenachomýtla přímo ke zločinu.
Mulder : "Scullyová, vem si mě."
Lidé se sami zabíjejí kuriózními způsoby. Vráží si velké rybářské háky do hlavy, vyškrabují si oči, vrážejí si kudlu do očí, podřezávají si krky rozbitou gramodeskou. Prostě divné místo. Navíc se poblíž většinou nachází Melissa. Melissa je (nebo se to o ní říká) z rodu čarodějnic, a proto ji lidé podezírají. Pak padne podezření na její dceru, která je, mírně řečeno, rozmazlená až hrůza. Dítko na zabití.
Scullyová : "Pohostinost Nové Anglie. Jen jsem o ní slýchala a teď mám možnost si ji užít."
Nejenom samo místo je divné. Celý díl je taková divný. Nu, posuďte sami z
následujícího dialogu (vedeného po telefonu - M je Mulder, S je
Scullyová):
M : "Víš, co tam vlastně hledáš?"
S : "Snad důkazy o zaříkání, černém umění, šamanismu, proroctví,
bezbožnosti, snad nějaké projevy pohanství, talismany, karty, domácí
skřítky, magické kameny, čarovné znaky nebo rituální obrázky používané v
okultismu. Prostě důkazy o bílé nebo černné magii."
M : "Scullyová, vem si mě."
S : "Tak to by mi teď asi moc nepomohlo."
M : "Tak to se poohlídni po ženský s vysokým kloboukem, co létá na koštěti.
Nic jinýho ti neporadím."
Říkal jsem si, že tvůrci snad nebyli tak úplně při smyslech. Když jsem ještě
uvážil občasné Mulderovy telefonáty s "racionálním" vysvětlením a závěrečnou
scénu s tužkami, které si Mulder zapíchl do stropu (zřejmě je tam naházel).
Tak jsem se podíval, kdopak ten díl spískal. Jaké bylo moje překvapení, když
jsem uviděl dvojici jmen Stephen King a Chris Carter. Nevím to sice jistě,
ale je docela dobře možné, že je to TEN spisovatel King, velkotovárna na
horory. Pak už jsem se přestal divit.
Mulder : "Mýty o mluvících hračkách jsou v literatuře hodně časté, zvlášť v Nové Anglii. Fetiš zvaný 'Orjuju' podle pověry přenáší magické síly na svého vlastníka."
Vraťme se k ději. Nakonec se ukáže, že pravou původkyní zla je mluvící panenka, která na rozdíl od slavného Chuckyho neumí chodit. Tedy, neumí chodit jako panenka, ale chodí alespoň jako duch. A zabíjí. Mezi její další koníčky patří poslouchání hudby. No hudby, je to nějaká příšerná amercická odrhovačka "Honky Tonky něco", která vám poleze krkem už na první poslech. Vždy, když se něco má stát, tak řekne : "Bude legrace" a Melissa pak uvidí budoucího mrtvého mrtvého. Když uvidí mrtvou sama sebe a rozhodne se spálit celý dům (jestli i sama se sebou, bůh ví) a zrovna (jako na potvoru) se objeví Scullyová s místním šerifem. Panenka Melissu přinutí k vrážení si kladiva do hlavy, za což ji Scullyová strčí do mikrovlnky (panenku, ne Melissu) a upálí (jako čarodějnici, ale moderními prostředky). Konec.
Taky bych si dal dovolenou. Ale bez těch čarodějnic. A bez humrů. A bez Akt X.